Sebevražda brandu v přímém přenosu

Světem českého sportu i bulváru otřásá nově vydaná kniha olympijské medailistky a mistryně světa v biatlonu Gabriely Koukalové. Sportovní hvězda první velikosti v ní velmi otevřeně líčí svůj dosavadní život a rozkrývá věci, které jsme nejspíš nechtěli znát. Porucha příjmu potravy, bulimie, nepřátelské vztahy v týmu, který svými úspěchy v posledních letech přiměl Čechy, aby si zamilovali dříve okrajový sport, a přikoval je k televizním obrazovkám na spoustu zimních odpolední, který působí jako parta dobře sehraných přátel… Se smutkem pozorujeme, jak se uzavírá jedna úžasná sportovní kariéra, a říkáme si, jestli to Gábině stálo za to. Ale nechci se tu rozepisovat o tom, co rozebrala a ještě bude rozebírat spousta lidí přede mnou i po mně. Mě zaujala ještě jedna věc: jsme svědky sebevraždy brandu v přímém přenosu.

Dokonalá hvězda

Protože Gábina se za těch pár let svého raketového vzestupu na vrchol stala oslnivou značkou. Krásná mladá žena s dlouhými blond, později zrzavými vlasy, i v nejhorší chumelenici na rozdíl od většiny soupeřek dokonale namalovaná, zdobená nápadnými náušnicemi, s růžovými hůlkami a v růžových botkách, která nechává většinu závodnic daleko za sebou a v cíli pak rozdává oslnivé úsměvy. Milá holka, všemi oblíbená, správně praštěná a roztržitá, se smyslem pro humor, tak bezelstná a bezprostřední, že si ji prostě musíte zamilovat. Nesmírně nadaná sportovkyně a rváčka, která touží po dalších vítězstvích a má velkou šanci natrvalo se zapsat do dějin světového sportu.

Můžete si přát něco lepšího? To je přece značka snů. Podle marketingových odborníků její cena přesáhla deset milionů korun. Sponzoři si u ní podávali kliku, mohli se přetrhnout, aby se stala tváří právě jejich zboží. Její popularita zvýšila příliv investic do celého sportovního odvětví. I přes její současné zdravotní problémy, i kdyby už nikdy nenastoupila do závodu, měla pozici, která jí otvírala dveře k nejrůznějším pracovním i společenským možnostem a která jí zaručovala pohodlný život na výsluní po dlouhá léta.

Když se představa a skutečnost nepotkávají

A přesto se toho rozhodla vzdát. Je to tak nepochopitelné. Je to tak nepochopitelné? Vaše značka je představa o vás v mysli druhých lidí. Která se vůbec nemusí shodovat s tím, jací opravdu jste. Společnosti i osobnosti v popředí zájmu veřejnosti svou značku soustavně budují a úzkostlivě dbají o to, aby nepoškodili její pověst. Gábina Koukalová udělala přesný opak. Shodila svou značku z piedestalu, a ta spadla s velkým rachotem. A Gábina tvrdí, že se jí ulevilo. Nejspíš už nechtěla být tou rozesmátou milou holkou, která sbírá medaile jako houby v lese a které každý závidí její úspěch. Která je obklopená luxusem a vede tak báječný život, že na nějaké trápení nemá vůbec nárok. Nejspíš už nechtěla být národním pokladem, který si všichni přivlastnili, tou naší „zlatou Gabčou“. Chtěla být sama sebou, i s těmi bolestmi, zmatky a pokřivenými vztahy.

Quo vadis?

Nevím, co bude dál. Možná si vybuduje jinou značku. Stane se jiným brandem, který bude třeba víc odpovídat její skutečné povaze. Když využije svou popularitu, jež je i přes povážlivé trhliny stále obrovská, může dokázat spoustu věcí třeba na poli charity, kde poslední dobou začíná působit. Její důvěryhodnost určitě utrpěla a spousta sponzorů jí nejspíš ukáže záda, ale upřímnost její zpovědi a síla příběhu zřejmě přilákají jiné. Možná se Gábina přetaví v celebritu typu Angeliny Jolie (českého rozměru ovšem) a stane se krásnou ambasadorkou nějaké bohulibé iniciativy. Anebo zůstane značkou jen pro své okolí. Bude manželkou, maminkou, najde si práci a její brand už nebude mít hodnotu v milionech, ale jeho opravdovost pro ni bude k nezaplacení.

Já osobně jsem jí vděčná za všechny ty chvilky u televize, kdy jsem se zatajeným dechem a slzami na krajíčku sledovala, jak padají terče jeden za druhým, a mohla se pak radovat z jejích vítězství. A ze srdce jí přeju, ať se jí v životě daří a ať nemusí litovat toho kotrmelce, který předvedla.

A co moje značka?

Její příběh může být inspirací k zamyšlení: co moje značka? Jaká je představa o mně v mysli druhých lidí? Odpovídá realitě, jak já ji vnímám, nebo je s ní v rozporu? A co můžu udělat pro to, aby byla autentická?