Jednou se mě bývalý spolužák zeptal na třídním srazu, co vlastně dělám.

„Jsem překladatelka,“ odpověděla jsem.

„Tak to máš dost jednoduchou práci, viď?“ on na to.

„Proč myslíš?“

„No prostě sedíš a píšeš to samý, akorát v jiným jazyce.“

Ano. Takovou představu o naší práci má zřejmě drtivá většina lidí. Vždyť stačí sednout a přepsat, co už přede mnou vymyslel někdo jiný.

To je samozřejmě hluboký omyl. Každý překladatelský úkol zahrnuje spoustu činností, které ve výsledku nejsou vidět, ale bez nichž by překlad nemohl vzniknout. Zkusím vám to přiblížit na třech kategoriích textů, které pro své klienty zpracovávám – literární, odborné a marketingové.

Beletrie

Literární překlady stojí nejvýš na pomyslném žebříčku „prestiže“ překládaných textů. Ironií je, že jsou zároveň nejhůř placené, ale o tom snad někdy příště. Práce na literárním překladu samozřejmě začíná přijetím originálu – dnes už naštěstí téměř výhradně v elektronickém formátu, ale překládala jsem i z volně ložených okopírovaných listů nebo nekvalitních brožovaných vydání, která na stole nedržela otevřená.

Každý překladatel má vlastní postup – někdo si originál pečlivě přečte, třeba i vícekrát, při čtení si dělá poznámky, průběžně dohledává reálie (nejsme chodící encyklopedie, a i když máme rozsáhlé znalosti prostředí jazyka originálu, nemůžeme vědět úplně všechno) a předem promýšlí případné zapeklitosti. Pak se pustí do vlastní práce s jasnou představou, kam se děj ubírá, jak dopadne zápletka, jaké jsou charakteristiky postav apod. Já mám raději intuitivní přístup – knížku předem nečtu a rovnou začnu překládat, protože ty bezprostřední, spontánní formulace, které mě při čtení napadají, mi připadají přirozenější, méně ovlivněné výchozím jazykem. Stejně jako čtenář se s příběhem seznamuji postupně, rozvíjí se přede mnou a já prožívám stejné emoce a momenty překvapení.

Překládání literatury klade na překladatele velké nároky – pomiňme teď kategorii tzv. „zábavného čtení“, kterého jsou v knihkupectví fůry a jež chce čtenáře hlavně rozptýlit bez velkých uměleckých ambicí. Dobrý překladatel musí být literární historik a teoretik, aby dokázal dílo vnímat v kontextu doby a prostředí, v němž vzniklo, musí znát autora, jeho tvorbu a styl. Musí umět rozpoznat charakteristické rysy autorova rukopisu a vědět, jaké prostředky a postupy použít, aby čtenářům co nejvěrněji zprostředkoval zážitek, který z četby mají čtenáři originálu.

Práce na překladu je zdlouhavá a někdy úmorná – to když vás text moc nebaví, nesedí vám autorův styl nebo vidíte jeho slabiny (to se samozřejmě týká hlavně toho „zábavného čtení“ – spousta autorů umí vymyslet obsah, ale forma jim pokulhává), jindy je to radost, výzva a závod s vlastním mozkem o co nejlepší formulace. Způsob práce s textem se zase různí – někdo překládá nahrubo vše a až pak se v několika dalších verzích snaží vypilovat text k dokonalosti, někdo si hraje s každou větou hned od začátku a pod rukama mu tak vzniká téměř hotové dílo. Téměř, protože všechny překlady musí projít několikanásobnou korekturou. Ideální by bylo, kdyby překladatel mohl hotové dílo na pár měsíců odložit, vyčistit si od něj hlavu, zapomenout na něj – když se textu věnujete soustavně několik týdnů, máte někdy pocit, že jste se zasekli, že už vás nenapadají žádná dobrá řešení – a pak se k němu zase vrátit a definitivně ho dotáhnout. To ale většinou není možné, protože překlady vznikají v časovém presu, a tak je důležité, aby po překladateli převzal text zkušený korektor nebo redaktor, který vychytá případné chyby a nabídne svůj pohled. Tady záleží na nakladateli – pokud mu jde o kvalitu, podílí se překladatel na dalších fázích přípravy knihy – korektury, konzultace s redaktorem, kontrola obtahů (zkušebních tisků), jsou ale i nakladatelství, kde odevzdáte překlad a pak o nich uslyšíte až při placení honoráře.

Odborné texty

U odborných textů je samozřejmě kladen největší důraz na přesnost překladu a správné pochopení textu. Tady pro intuici není místo, každá informace musí být převedena bez ztráty významu. Důležitá je znalost terminologie a daného oboru. Překladatel nemusí být právník, lékař nebo inženýr, aby mohl překládat odborné texty, ale musí se ve své specializaci výborně orientovat, znát zdroje a vědět, kde dohledat chybějící informace a kam si jít pro radu. Na internetu je spousta odborných skupin, kde překladatelé konzultují s kolegy terminologii a nejrůznější „oříšky“. Někdy jde o práci skoro detektivní – v globalizovaném světě vzniká spousta zejména anglických textů, jejichž autoři nejsou rodilými mluvčími angličtiny a promítají do nich formulace a idiomy svého rodného jazyka. Když pak překládáte odborný článek, který napsal Turek, Němec nebo Izraelec, nemáte občas daleko k zoufalství.

K překladu odborných textů se často využívají nástroje pro tzv. počítačem podporovaný překlad, anglicky CAT (computer-aided translation), slangově „kočky“. Jsou to programy, které text originálu rozdělí na jednotlivé segmenty (nejčastěji věty) a překlady těchto segmentů ukládají do paměti. Když pak objeví stejnou nebo velmi podobnou formulaci, automaticky její překlad doplní nebo nabídnou k úpravě. Ohlídají za vás formátování, odhalí překlepy a většinu pravopisných chyb a celkově vám nabídnou větší komfort při práci. Na druhou stranu mají tendenci stavět si hlavu v těch nejnevhodnějších situacích a klienti je zneužívají k tlaku na snižování cen – když vám s prací pomáhá počítač, nemáte nárok na plnou sazbu. Překladatel často musí ovládat několik takovýchto „koček“ – některé agentury využívají programy, které umožňují provádět veškeré úpravy textu v jednom internetovém prostředí, kde se text přesouvá mezi projektovým manažerem, překladatelem, korektorem a zákazníkem, aby byl celý proces rychlý, hladký a transparentní.

I odborné překlady musí procházet důkladnou korekturou, aby měl překladatel jistotu, že mu z textu nevypadla žádná informace a že sedí všechny údaje, čísla apod. Je třeba ohlídat převody jednotek, jiné formáty dat a čísel, přepis místních jmen atd. Samostatnou kapitolou bývá formátování – přeložit se musí vše včetně tabulek, grafů, popisků, což přináší práci navíc.

Marketingové texty

U marketingových textů musíte mít na zřeteli zejména účel, k němuž mají sloužit – prodat nějaký výrobek nebo službu nějaké cílové skupině. Tady se o překlad často nejedná – musíte text přetvořit tak, aby fungoval v prostředí cílového jazyka. Překladatel v takovém případě působí jako instantní copywriter – na reklamu, kterou v zemi původu týdny a měsíce vymýšlely týmy specialistů, má často jen pár hodin. Přitom se potýká se spoustou omezení. Musí se vejít do zadaného formátu, vymezeného časového úseku (v případě reklam pro audio a video), kvůli grafické stránce nesmí přesáhnout určitý počet slov nebo znaků apod. Zároveň však musí nabídnout text, který bude stejně informativní, zajímavý, vtipný nebo chytlavý jako originál, a přitom bude dobře fungovat na cílovém trhu. Za sloganem o pár slovech tak stojí hodiny přemýšlení, jak tam všechna ta sdělení a konotace nacpat.

Po odevzdání takové práce překladatele často čeká ještě několik koleček přetahování s klientem, který má v lepším případě jistou představu, jak text působí v prostředí originálu a jak by měl fungovat na českém trhu, v horším případě výchozí jazyk neovládá vůbec nebo špatně a úzkostlivě požaduje co nejvěrnější překlad, jen aby se od originálu ani v nejmenším neodklonil. Pak vznikají vykloubené texty, které působí nepřirozeně a někdy až směšně. Překladatel pak ne vlastní vinou pouští do světa verzi, s kterou není spokojen, ale holt tu platí pravidlo „náš zákazník, náš pán“, a co klient chce, to samozřejmě dostane.

Jak vidíte, překlad neznamená sednout si a přepsat, co už přede mnou vymyslel někdo jiný. Některá slova se na „papír“ dostanou rychle, jiná po hodinách a dnech přemýšlení. My překladatelé často slýcháme, že naše doba je u konce a že nás brzy nahradí automatické překladače. Ano, jsou oblasti, kde už počítač může člověka velmi dobře zastoupit, ale kdo si někdy zkusil překládat, ten ví, že Jeronýmovi* učedníci ze světa jen tak nezmizí.

*Svatý Jeroným přeložil bibli do latiny a je patronem překladatelů